Jak funguje ekonomika? | Binance Academy

TL;DR

Úvěr – peníze, které obdržíte a které musíte později splatit – pohání ekonomiku.
Více úvěrů znamená více výdajů. Větší výdaje znamenají větší příjem a větší příjem znamená větší dostupnost úvěrů od věřitelů.
Úvěr také vytváří dluh: vypůjčené peníze se musí vrátit, takže výdaje se musí později snížit.
Vlády zvyšují a snižují úrokové míry, aby udržely ekonomiku pod kontrolou.

Úvod

Svět se točí kolem ekonomiky. Ekonomika má hluboký dopad na každodenní život každého z nás, a proto je určitě dobré jí rozumět, a to i na vysoké úrovni.

Definice „ekonomiky“ se liší, ale obecně lze ekonomiku popsat jako oblast, kde se vyrábí, spotřebovává a obchoduje se zbožím. Obvykle se o ní hovoří na národní úrovni, v článcích a zprávách se zmiňuje ekonomika USA, čínská ekonomika atd. Na ekonomickou aktivitu se však můžeme dívat také globální optikou, když vezmeme v úvahu aktivity a záležitosti každé země.

V tomto článku se budeme zabývat koncepty, které tvoří ekonomiku, a budeme vycházet z modelu Raye Dalia (vysvětleného v knize Jak funguje stroj ekonomiky).

Kdo tvoří ekonomiku?

Začněme v malém měřítku a postupně se propracujme dál. Každý den přispíváme do ekonomiky tím, že nakupujeme (tj. potraviny) a prodáváme (tj. pracujeme výměnou za peníze). Totéž dělají i další jednotlivci, skupiny, vlády a podniky na celém světě ve třech tržních odvětvích.

Primární sektor se zabývá těžbou přírodních zdrojů. Zde se jedná například o kácení stromů, těžbu zlata a zemědělství (abychom uvedli jen několik příkladů). Tento materiál se pak využívá v sekundárním sektoru, který je zodpovědný za výrobu a produkci. A konečně terciární sektor zahrnuje služby od reklamy až po distribuci.

Rozdělení na tři sektory je obecně uznávaným modelem. Někteří jej však ještě rozšířili o kvartérní sektor a kvintérní sektor, aby dále rozlišili služby v terciárním sektoru.

Měření ekonomické aktivity

Chceme-li zjistit stav ekonomiky, musíme být schopni jej nějak změřit. Zdaleka nejoblíbenější metodou je HDP neboli hrubý domácí produkt. Tento ukazatel se snaží vypočítat celkovou hodnotu zboží a služeb vyrobených v dané zemi za dané období.

Obecně řečeno, rostoucí HDP znamená zvýšení výroby, příjmů a výdajů. Naopak klesající HDP znamená klesající výrobu, příjmy a výdaje. Všimněte si, že existuje několik variací, které můžete použít: reálný HDP zohledňuje inflaci, zatímco nominální HDP nikoli.

HDP je stále jen přibližný údaj, ale má obrovskou váhu v analýzách na národní i mezinárodní úrovni. Používají ho všichni, od malých účastníků finančního trhu až po Mezinárodní měnový fond, s cílem získat přehled o ekonomickém zdraví jednotlivých zemí.

HDP je spolehlivým ukazatelem ekonomiky země, ale stejně jako v případě technické analýzy je nejlepší jej porovnat s dalšími údaji, abyste získali komplexnější představu.

Úvěry, dluhy a úrokové míry

Věřitelé a dlužníci

Dotkli jsme se skutečnosti, že vše se odvíjí od nákupu a prodeje. Stojí za zmínku, že zásadní jsou také půjčky a výpůjčky. Předpokládejme, že sedíte na velkém množství hotovosti, která v dané chvíli nic nepřináší. Možná byste chtěli tyto peníze uvést do pohybu, aby mohly generovat další peníze.

Jednou z možností je půjčit peníze někomu, kdo si potřebuje něco koupit, například stroje pro svou firmu. V současné době nemá k dispozici hotovost, ale jakmile si stroj koupí, může ji splatit z prodeje hotových výrobků. Vy vystupujete jako věřitel a druhá strana jako dlužník.

Aby se vám to vyplatilo, stanovíte si poplatek za půjčení hotovosti. Pokud byste půjčili 100 000 dolarů, mohli byste říci něco jako „můžete si tyto peníze vzít pod podmínkou, že mi zaplatíte 1 % za každý měsíc, kdy nebudou splaceny“. Tento dodatečný poplatek se nazývá úrok.

Jednoduchý úrok by znamenal, že vám druhá strana dluží 1 000 dolarů každý měsíc, dokud peníze nevrátí. Pokud by byly vráceny po třech měsících, očekávali byste, že obdržíte 103 000 dolarů plus jakýkoli další poplatek, který jste určili.

Nabídkou těchto peněz vytváříte úvěr: dohodu, že vám je dlužník později splatí. Uživatelé kreditních karet tento pojem dobře znají. Při platbě kartou se peníze z vašeho bankovního účtu neodeberou okamžitě. Dokonce tam ani nemusí být, pokud účet uhradíte až poté.

S úvěrem přichází dluh. Když jednáte jako věřitel, někdo vám peníze dluží, a když jednáte jako dlužník, dlužíte někomu peníze. Dluh zmizí, jakmile je půjčka splacena i s úroky.

Banky a úrokové míry

Banky jsou v dnešním světě pravděpodobně nejvýznamnějším typem věřitelů. Můžete si je představit jako prostředníky (nebo makléře) mezi věřiteli a dlužníky. Tyto finanční instituce vlastně přebírají roli obou.

Když vkládáte peníze do banky, činíte tak pod podmínkou, že vám je vrátí. Totéž dělají i mnozí jiní. A protože banka má nyní tak velké množství hotovosti na účtu, půjčuje ji dlužníkům.

To samozřejmě znamená, že banka nebude držet všechny dlužné peníze najednou. Provozuje systém částečných rezerv. Mohl by to být problém, kdyby všichni požádali o vrácení svých peněz najednou, ale to se stává jen zřídka. Když se to však stane (např. když všichni ztratí důvěru v banku), dojde k runu na banku, který může způsobit její kolaps. Dobrým příkladem jsou runy na banky v USA za velké hospodářské krize v letech 1929 a 1933.

Banky vás obvykle motivují k tomu, abyste jim půjčili své peníze, a to formou úrokové míry. Vyšší úrokové míry budou pro věřitele samozřejmě atraktivnější (protože získají více peněz). Pro dlužníky platí opak – nižší úrokové míry znamenají, že nebudou muset platit tolik navíc k jistině.

Proč je úvěr důležitý?

Úvěr lze považovat za jakési mazivo pro ekonomiku. Umožňuje jednotlivcům, podnikům a vládám utrácet za peníze, které nemají okamžitě k dispozici. Pro některé ekonomy je toto problematické, ale mnozí se domnívají, že zvýšené výdaje jsou známkou prosperující ekonomiky.

Pokud se utratí více peněz, více lidí získá příjem. Banky jsou více nakloněny půjčovat lidem s vyššími příjmy, což znamená, že jednotlivci mají nyní přístup k větší hotovosti a úvěrům. Díky větší hotovosti a úvěrům mohou jednotlivci více utrácet, což znamená, že více lidí získává příjem, a tento cyklus stále pokračuje.

Větší příjem → větší úvěr → větší výdaje → větší příjem.

Tento cyklus samozřejmě nemůže pokračovat donekonečna. Tím, že si dnes půjčíte 100 000 dolarů, připravíte se zítra o více než 100 000 dolarů. Takže sice můžete dočasně zvýšit své výdaje, ale nakonec je budete muset snížit, abyste je splatili.

Ray Dalio popisuje tento koncept jako krátkodobý dluhový cyklus, který je znázorněn níže. Odhaduje, že tyto vzorce se opakují v období 5–8 let.

Červeně je vyznačena produktivita, která v průběhu času roste. Zeleně je znázorněna relativní výše dostupných úvěrů.

Na co se tedy přesně díváme? Nejprve si všimněme, že produktivita neustále roste. Bez úvěrů bychom očekávali, že bude jediným zdrojem růstu – koneckonců, abyste získali příjem, musíte produkovat.

V první části grafu vidíme, že díky úvěrům rostou příjmy rychleji než produktivita (což způsobuje hospodářskou expanzi). Nakonec se expanze zastaví a vede k hospodářskému poklesu. Ve druhé části se dostupnost úvěrů v důsledku počátečního „boomu“ výrazně snižuje. V důsledku toho je obtížnější získat půjčky a nastupuje inflace, což přiměje vládu k přijetí nápravných opatření.

Více se tomu budeme věnovat v následující části.

Centrální banky, inflace a deflace

Inflace

Předpokládejme, že každý má přístup k velkému množství úvěrů (první část grafu z předchozí části). Mohou si koupit mnohem více, než by si mohli koupit bez úvěru. Ale zatímco výdaje raketově rostou, výroba neroste. V důsledku toho se nabídka zboží a služeb podstatně nezvyšuje, ale zvyšuje se poptávka po nich.

Následuje inflace, kdy se v důsledku vyšší poptávky začnou zvyšovat ceny zboží a služeb. Oblíbeným ukazatelem pro její měření je index spotřebitelských cen (CPI), který sleduje ceny typického spotřebního zboží a služeb v čase.

Jak funguje centrální banka?

Banky, které jsme popsali dříve, jsou obecně komerční banky – poskytují služby především fyzickým osobám a podnikům. Centrální banky jsou vládní subjekty odpovědné za řízení měnové politiky státu. Do této kategorie patří finanční instituce jako Federální rezervní systém Spojených států, Bank of England, Bank of Japan a People’s Bank of China. Mezi jejich významné funkce patří zvyšování množství peněz v oběhu (prostřednictvím kvantitativního uvolňování) a kontrola úrokových měr.

Ke zvýšení úrokových měr mohou centrální banky přistoupit, když se inflace vymkne kontrole. Při zvýšení měr jsou dlužné úroky vyšší, takže vypůjčování se nezdá tak atraktivní. Vzhledem k tomu, že i jednotlivci musí splácet dluhy, očekává se, že výdaje se sníží.

V ideálním světě by vyšší úrokové míry vedly k poklesu cen v důsledku nižší poptávky. V praxi však mohou způsobit i deflaci, což může být v určitých souvislostech problematické.

Deflace

Jak asi tušíte, deflace je opakem inflace. Budeme ji definovat jako všeobecný pokles cen v určitém časovém období, který je obvykle způsoben poklesem výdajů. Protože je méně výdajů, může být dále doprovázena recesí (viz Vysvětlení finanční krize z roku 2008).

Jedním z navrhovaných řešení deflace je snížení úrokových měr. Snížením úroků z úvěrů jsou jednotlivci motivováni k tomu, aby si půjčovali více. Vláda pak s větším množstvím dostupných úvěrů předpokládá, že jednotliví hráči v rámci své ekonomiky zvýší své výdaje.

Stejně jako inflaci lze i deflaci měřit pomocí indexu spotřebitelských cen.

➠ Chcete začít s kryptoměnami? Kupte si Bitcoin na platformě Binance!

Co se stane, až ekonomická bublina splaskne?

Dalio vysvětluje, že graf, který jsme ilustrovali výše (krátkodobý dluhový cyklus), je malým cyklem v rámci dlouhodobého dluhového cyklu.

Dlouhodobý dluhový cyklus.

Výše popsaný vzorec (rostoucí a klesající dostupnost úvěrů) se v průběhu času opakuje. Na konci každého cyklu je však dluh větší. Nakonec se dluh stane nezvladatelným, což vyvolá rozsáhlé snižování míry zadlužení (kdy se jednotlivci snaží snížit své zadlužení). To je na grafu znázorněno náhlým poklesem.

Když dojde ke snižování míry zadlužení, začnou klesat příjmy a úvěry se vyčerpají. Jednotlivci nejsou schopni splácet dluhy, a proto se snaží prodat svá aktiva. Protože však hodně lidí dělá totéž, ceny aktiv padají kvůli přebytku nabídky.

Akciové trhy se při takových scénářích hroutí a centrální banka v této fázi nemůže snížit úrokové míry, aby zátěž zmírnila, když už jsou na 0 %. Tím vzniknou záporné úrokové míry, což je kontroverzní řešení, které ne vždy funguje.

Co tedy mohou dělat? Nejzřejmějším řešením by bylo snížit výdaje a odpustit dluh. To však přináší další problémy: snížení výdajů znamená, že podniky nebudou tak ziskové, což znamená, že se sníží příjmy zaměstnanců. Jednotlivá odvětví budou muset snížit počet svých zaměstnanců, což povede k vyšší míře nezaměstnanosti.

Nižší příjmy a menší počet pracovníků pak znamenají, že vláda nemůže vybrat tolik daní. Zároveň musí více utrácet, aby se postarala o zvýšený počet nezaměstnaných občanů. Protože vydává více, než dostává, má rozpočtový deficit.

Navrhovaným řešením je začít tisknout peníze („money printer go brrrrr“, jak se říká v kryptoměnových kruzích). S těmito penězi, které má centrální banka k dispozici, může půjčovat vládě, která se pak pokusí ekonomiku stimulovat. To však může vést i k problémům.

Vytváření peněz ze vzduchu způsobuje inflaci, protože zvyšuje nabídku peněz. Je to šikmá plocha, která může nakonec vést k hyperinflaci, kdy inflace zrychlí natolik, že zničí hodnotu měny a způsobí hospodářskou katastrofu. Stačí se podívat na příklady Výmarské republiky ve 20. letech 20. století, Zimbabwe na konci roku 2000 nebo Venezuely na konci roku 2010, abychom viděli, jaký dopad může hyperinflace mít.

Ve srovnání s krátkodobými cykly se dlouhodobý dluhový cyklus odehrává v mnohem delším časovém horizontu a předpokládá se, že k němu dochází každých 50 až 75 let.

Jak to všechno spolu souvisí?

Probrali jsme zde již řadu témat. Dalioův model se nakonec točí kolem dostupnosti úvěrů – s větším množstvím úvěrů ekonomika vzkvétá. S menším množstvím úvěrů se smršťuje. Tyto události se střídají a vytvářejí krátkodobé dluhové cykly, které zase tvoří část dlouhodobých dluhových cyklů.

Úrokové míry do značné míry ovlivňují chování účastníků ekonomiky. Když jsou tyto sazby vysoké, má spoření větší smysl, protože výdaje nejsou takovou prioritou. Když jsou snížené, výdaje se zdají být racionálnějším rozhodnutím.

Závěrem

Ekonomická mašina je tak obrovská, že může být obtížné se v jejích jednotlivých složkách vyznat. Při bližším pohledu však můžeme vidět stále stejné vzorce, které se opakují, když účastníci vstupují do vzájemných transakcí.

Doufejme, že nyní již lépe rozumíte vztahům mezi věřiteli a dlužníky, významu úvěrů a dluhů a krokům, které centrální banky podnikají ve snaze zmírnit ekonomickou katastrofu.