Všechny ekonomiky se potýkají s určitou mírou inflace, ke které dochází, když se průměrná cena zboží zvyšuje a kupní síla dané měny klesá. Vlády a finanční instituce obvykle spolupracují na tom, aby zvyšování inflace bylo plynulé a postupné. V minulosti se ale už mnohokrát stalo, že míra inflace zrychlila natolik, že v dané zemi způsobila alarmující snížení reálné hodnoty její měny. Pro toto zrychlené tempo inflace se používá termín hyperinflace.
Ekonom Philip Cagan ve svém článku The Monetary Dynamics of Hyperinflation (Měnová dynamika hyperinflace) uvádí, že období hyperinflace začíná, když se ceny zboží a služeb během jednoho měsíce zvýší o víc než 50 %. Pokud se například cena pytle rýže zvýší z 10 na 15 dolarů za méně než 30 dní a z 15 na 22,50 dolarů do konce následujícího měsíce, jedná se o hyperinflaci. Kdyby tento trend pokračoval, může se cena pytle rýže za půl roku vyšplhat na 114 dolarů a za rok na víc než 1 000 dolarů.
Málokdy se stává, že by míra hyperinflace stagnovala na 50 %. Ve většině případů tyto sazby naberou tak rychlý spád, že ceny různého zboží a služeb drasticky vzrostou během jediného dne nebo dokonce několika hodin. V důsledku rostoucích cen klesá s hodnotou měny dané země i důvěra spotřebitelů. Hyperinflace nakonec vyvolá řetězovou reakci, která vede k zavírání podniků, zvýšení míry nezaměstnanosti a snížení daňových příjmů. Dobře zdokumentované jsou případy hyperinflace v Německu, Venezuele a Zimbabwe, ale podobnou krizí si prošlo i mnoho dalších zemí, včetně Maďarska, Jugoslávie a Řecka.
Hyperinflace v Německu
K jednomu z nejznámějších příkladů hyperinflace došlo po první světové válce v německé Výmarské republice. Německo si půjčilo obrovské množství peněz na financování válečného úsilí v přesvědčení, že válku vyhraje a na splacení těchto dluhů použije reparace od spojenců. Nejenže Německo válku nevyhrálo, ale muselo zaplatit miliardy dolarů v reparacích.
Přestože na příčinách německé hyperinflace nepanuje všeobecná shoda, mezi nejčastěji uváděné důvody patří pozastavení zlatého standardu, válečné reparace a neuvážená emise bankovek. Rozhodnutí pozastavit na začátku války zlatý standard znamenalo, že množství peněz v oběhu nijak nesouviselo s hodnotou zlata, které země vlastnila. Tento kontroverzní krok vedl k znehodnocení německé měny, což donutilo spojence požadovat, aby reparace byly vypláceny v jiné měně než v německé marce. Německo na to reagovalo tiskem obrovského množství vlastních peněz, aby mohlo nakoupit zahraniční měny, což způsobilo další znehodnocení německé marky.
V některých okamžicích rostla míra inflace o víc než 20 % denně. Německá měna se stala tak bezcennou, že někteří občané bankovkami topili, protože to bylo levnější než kupovat dřevo.
Hyperinflace ve Venezuele
Díky velkým zásobám ropy si Venezuela ve 20. století udržovala zdravou ekonomiku, ale ropná krize v 80. letech a následná špatná ekonomická politika a korupce na počátku 21. století vedly k silné socioekonomické a politické krizi. Tato krize začala v roce 2010 a dnes patří k nejhorším v dějinách lidstva.
Míra inflace ve Venezuele rychle vzrostla z 69 % v roce 2014 na 181 % v roce 2015. V roce 2016 začalo období hyperinflace, které koncem roku dosáhlo 800% míry inflace. V roce 2017 následovala inflace ve výši 4 000 % a začátkem roku 2019 inflace přesáhla 2 600 000 %.
V roce 2018 prezident Nicolás Maduro oznámil, že v rámci boje proti hyperinflaci bude vydána nová měna (suverénní bolívar), která nahradí stávající bolívar v kurzu 1:100 000. Ze 100 000 bolívarů se tak stal 1 suverénní bolívar. Účinnost takového postupu je ale velmi sporná. Ekonom Steve Hanke prohlásil, že snížení nul je „kosmetická záležitost“ a „bez změny hospodářské politiky neznamená nic.“
Hyperinflace v Zimbabwe
Po získání nezávislosti v roce 1980 bylo zimbabwské hospodářství v prvních letech poměrně stabilní. Vláda prezidenta Roberta Mugabeho ale v roce 1991 zahájila program ESAP (Economic Structural Adjustment Programme), který je považován za hlavní příčinu hospodářského kolapsu Zimbabwe. Program ESAP spolu s pozemkovými reformami prováděnými úřady vedly k drastickému poklesu potravinářské výroby, což vedlo k velké finanční a sociální krizi.
Zimbabwský dolar (ZWN) začal koncem 90. let vykazovat signály nestability a na počátku nového tisíciletí se začaly objevovat první známky hyperinflace. V roce 2004 dosáhla roční míra inflace 624 %, v roce 2006 to bylo 1 730 % a v červenci 2008 neuvěřitelných 231 150 888 %. Vzhledem k nedostatku údajů od tamní centrální banky vychází míra inflace po červenci 2008 z teoretických odhadů.
Podle výpočtů profesora Steva H. Hankeho dosáhla hyperinflace v Zimbabwe vrcholu v listopadu 2008 a její roční míra činila 89,7 triliard procent, což odpovídá 79,6 miliardám procent měsíčně, tedy 98 % denně.
Zimbabwe je první zemí, která zažila hyperinflaci v 21. století, a po Maďarsku zaznamenala druhou nejhorší inflaci vůbec. V roce 2008 byl zimbabwský dolar oficiálně zrušen a za zákonné platidlo byly přijaty zahraniční měny.
Použití kryptoměn
Vzhledem k tomu, že Bitcoin a další kryptoměny nepoužívají centralizované systémy, vládní ani finanční instituce nemohou určovat jejich hodnotu. Blockchainová technologie zajišťuje, že emise nových kryptoměn probíhá podle předem stanoveného harmonogramu a že každá jednotka je jedinečná a odolná vůči duplikaci.
Proto jsou kryptoměny stále oblíbenější – zejména v zemích, které se potýkají s hyperinflací, jako je Venezuela. Podobný jev můžeme pozorovat i v Zimbabwe, kde došlo k dramatickému nárůstu peer-to-peer plateb digitálními měnami.
V některých zemích se úřady vážně zabývají možnostmi a riziky spojenými se zavedením státem kryté kryptoměny jako potenciální alternativy k tradičnímu systému fiat měn. Mezi prvními byla švédská centrální banka. Dalšími významnými příklady jsou centrální banky v Singapuru, Kanadě, Číně a USA. Přestože s blockchainy experimentuje mnoho centrálních bank, tyto systémy nutně nepovedou ke změně paradigmatu z hlediska měnové politiky, protože jejich kryptoměny pravděpodobně nebudou mít omezenou nebo pevnou nabídku jako Bitcoin.
Závěrem
I když se může zdát, že případy hyperinflace jsou ojedinělé, je vidět, že relativně krátké období politických nebo sociálních nepokojů může rychle vést k devalvaci tradičních měn. Příčinou může být také nižší poptávka po jediném vývozu země. Jakmile měna devalvuje, ceny velmi rychle stoupají a nakonec vzniká začarovaný kruh. Několik vlád se snažilo tomuto problému čelit tiskem dalších peněz, ale tato taktika se ukázala jako bezvýsledná a sloužila pouze k dalšímu snížení celkové hodnoty měny. Je zajímavé, že s poklesem důvěry v tradiční měny má důvěra v kryptoměny tendenci sílit, což může mít pro budoucí globální pohled na peníze a zacházení s nimi závažné důsledky.