Měnová politika

Restriktivní měnová politika označuje mechanismus kontroly národní ekonomiky s cílem udržet tempo růstu relativně pomalé. Centrální banka může například zvýšit komerčním bankám úrokové sazby, aby snížila množství peněz v oběhu. Snížená nabídka peněz by pak způsobila, že by míra inflace buď klesla, nebo zůstala stabilní.

Centrální banka může restriktivní měnovou politiku zavést například prodejem státních dluhopisů a pokladničních poukázek komerčním bankám. V konečném důsledku mohou komerční banky půjčit menší množství peněz, a proto zvýší úrokové sazby. I když restriktivní měnová politika zpomaluje inflaci, pokles spotřeby a investic může zpomalit hospodářský růst.

Naopak expanzivní měnová politika je makroekonomická strategie, jejímž cílem je zvýšením nabídky peněz ekonomiku stimulovat. Centrální banky mohou například snížit krátkodobé úrokové sazby a požadavky na minimální rezervy a začít nakupovat cenné papíry. Expanzivní měnová politika primárně podporuje hospodářský růst a snižuje nezaměstnanost. Tato politika může ekonomice prospět také devalvací měny, která zvyšuje konkurenceschopnost vývozu a zatraktivňuje ekonomiku pro cizince. Expanzivní měnová politika ale zvyšuje úroveň inflace.

Povinné minimální rezervy nebo poměr rezerv označuje procento z celkových vkladů, které komerční banky musí na příkaz centrálních bank držet jako hotovost. Povinné minimální rezervy zajišťují, že komerční banky mají k dispozici hotovost na pokrytí výběrů.  Když chce centrální banka zvýšit množství peněz v oběhu, sníží poměr rezerv, aby zvýšila množství peněz, které mohou komerční banky půjčit. A pokud centrální banka potřebuje nabídku peněz snížit, tento poměr naopak zvýší.

Centrální banky (jako je Federální rezervní systém) používají měnovou politiku v podstatě jako nástroj ke kontrole přílivu a odlivu peněz v ekonomice země. Měnová politika je důležitá, protože může v hospodářském cyklu ekonomiky vytvářet konjunktury a propady.