Fiskální politika

Fiskální politika je termín používaný k popisu toho, jak řídící orgány upravují daňové sazby a úroveň výdajů země. Umožňuje jim sledovat a ovlivňovat ekonomiku národa tím, že definuje, jak se veřejné prostředky vybírají a využívají.

Příkladem fiskální politiky jsou zvýšené vládní výdaje a daňové škrty s cílem zvýšit agregátní poptávku a zároveň čerpat přebytky rozpočtu. Realizace fiskálních politik má dopad na různé lidi v ekonomice a vychází z předpokladu, že když vlády zvýší nebo sníží veřejné výdaje a úroveň daní, mohou ovlivnit makroekonomickou produktivitu. 

Tento vliv může být pro ekonomiku prospěšný v několika ohledech, například zvýšením míry zaměstnanosti, řízením inflace a udržováním relativně zdravé hodnoty peněz. Nesprávná realizace fiskální politiky ale může mít i negativní dopady – zejména v zemích s vysokou mírou korupce.

Středobodem většiny fiskálních politik jsou daně. Hlavně proto, že ovlivňují, kolik peněz má vláda pro každou oblast společnosti k dispozici. Daně mohou také ovlivnit to, kolik peněz jsou občané ochotni utratit. 

V takovém kontextu tvůrci politik často čelí jedné velké výzvě: rozhodnout, do jaké míry se orgány mohou a měly by zapojit do ekonomiky. I když je tato otázka předmětem intenzivních diskuzí, někteří ekonomové a politologové se domnívají, že k udržení zdravé společnosti je nezbytná alespoň určitá míra vládních zásahů.