Kvantitativní uvolňování má různé, kontroverzní definice. V zásadě se ale jedná o tržní operaci (realizovanou centrálními bankami), která s údajným záměrem stimulovat ekonomiku země a povzbudit podniky a spotřebitele zvyšuje likviditu a inflaci, aby si více půjčovali a utráceli.
Jak to funguje?
Tato operace obvykle spočívá v tom, že centrální banka nakoupí cenné papíry (například akcie, dluhopisy a státní aktiva) od vlády nebo komerčních bank, a tím vloží peníze do ekonomiky.
Centrální banky těmto členským bankám doplňují rezervní fondy (které jsou drženy v souladu s bankovnictvím částečných rezerv) tím, že jim poskytují nové úvěry. Vzhledem k tomu, že tyto nové úvěry nejsou kryté žádnou komoditou ani ničím, co by mělo fyzickou hodnotu, kvantitativní uvolňování vytváří v podstatě peníze z ničeho.
Účelem kvantitativního uvolňování je tedy zvýšit nabídku peněz v ekonomice, zlepšit tím jejich přístupnost a stimulovat hospodářskou aktivitu a růst. Představa je taková, že když budete držet nízké úrokové sazby, podpoříte tím poskytování úvěrů podnikům a spotřebitelům, což podpoří důvěru v celou ekonomiku. V praxi ale kvantitativní uvolňování ne vždy funguje a ve skutečnosti jde o velmi kontroverzní přístup, který má své zastánce i odpůrce.
Kvantitativní uvolňování je relativně nová expanzivní měnová politika. Podle některých akademiků k jejímu prvnímu reálnému použití došlo (pravděpodobně) koncem 90. let minulého století v japonské centrální bance. Toto tvrzení je sporné, protože mnozí ekonomové diskutují o tom, jestli tehdejší měnové postupy Japonska skutečně představovaly kvantitativní uvolňování. Od té doby zavedlo postupy kvantitativního uvolňování ve snaze minimalizovat hospodářské potíže několik dalších zemí.
Co podnítilo použití kvantitativního uvolňování?
Kvantitativní uvolňování bylo navrženo k řešení problémů, ke kterým docházelo, když konvenční moderní bankovní postupy nedokázaly zabránit recesi. Hlavním cílem kvantitativního uvolňování je zvýšit inflaci (aby se zabránilo deflaci). Jedním z hlavních nástrojů, které centrální banky k udržení míry inflace pod kontrolou používají, je úprava úrokových sazeb. Když dojde ke zpomalení finanční aktivity a půjčování, centrální banka dané země může snížit úrokovou sazbu, aby byly bankovní úvěry dostupnější. Naopak když se měnová politika příliš rozvolní – výdaje a úvěry se blíží rizikovým úrovním – může jako určitá brzda působit vyšší úroková sazba.
Je kvantitativní uvolňování účinné opatření?
Krátce po skončení finanční krize v roce 2008 vydal Mezinárodní měnový fond (MMF) zprávu, ve které se o kvantitativním uvolňování hovořilo jako o účinné nekonvenční měnové politice. Do analýzy bylo zahrnuto pět významných centrálních bank: Federální rezervní systém USA, Evropská centrální banka, centrální banka Velké Británie, kanadská centrální banka a japonská centrální banka.
Každá instituce použila vlastní strategii, ale většina z nich výrazně zvýšila celkovou tržní likviditu. Podle zprávy byly intervence provedené centrálními bankami úspěšné a zvýšení likvidity pomohlo zabránit prodloužení hospodářské krize a zhroucení finančního systému.
Kvantitativní uvolňování ale není vždy efektivní a do značné míry závisí na kontextu a strategii. Mnoho ekonomik, které s kvantitativním uvolňováním (nebo podobným přístupem) experimentovaly, nedosáhlo žádoucích účinků. Bez správného řízení může vlévání peněz do ekonomiky a snižování úrokových sazeb způsobit neočekávané nežádoucí výsledky. V následujících odstavcích si můžete přečíst o možných výhodách a nevýhodách.
Potenciální výhody a pozitivní dopady
Více půjčování: banky by měly být vzhledem k navýšení prostředků z nákupu aktiv centrální bankou motivovány poskytovat větší množství úvěrů.
Více úvěrů: spotřebitelé a podniky se s větší pravděpodobností ochotněji zadluží, když jsou úrokové sazby nízké.
Větší výdaje: spotřebitelé zvýší své výdaje, protože nové půjčky a úvěry vytváří více peněz. Nižší úrokové sazby nemotivují spotřebitele nechávat peníze na spořicím účtu.
Růst počtu pracovních míst: když mají podniky díky levným úvěrům přístup k většímu kapitálu a díky zvýšeným výdajům spotřebitelů prodávají více zboží nebo služeb, mají motivaci expandovat a najímat víc zaměstnanců.
Potenciální nevýhody a negativní dopady
Mnozí odborníci vyjadřují obavy, že kvantitativní uvolňování je pouhou náplastí na větší strukturální problémy, které nakonec ekonomiku potopí. Mezi možné nevýhody patří:
Inflace: zvýšená nabídka peněz způsobená kvantitativním uvolňováním přirozeně vytváří inflaci. Hospodářská soutěž na trhu výrobků a služeb se zvýší, protože v oběhu je více peněz, ale nabídka výrobků a služeb se nezvýší. Vyšší poptávka vede k vyšším cenám. Bez správného řízení může míra inflace rychle růst a vést až k hyperinflaci.
Žádné nucené úvěrování: v rámci kvantitativního uvolňování mají komerční banky použít peníze, které dostanou od centrální banky, k poskytování dalších úvěrů. Nic je k tomu ale nenutí. Například když bylo kvantitativní uvolňování použito v USA po finanční krizi v roce 2008, mnoho bank si své nově nabyté bohatství zpočátku ponechalo, místo aby je rozdělilo.
Další zadlužení: výhodné půjčky mohou vést k tomu, že si podniky a spotřebitelé budou půjčovat víc, než si mohou dovolit, což může mít pro ekonomiku negativní důsledky.
Dopady na ostatní investiční nástroje: dluhopisový trh reaguje na nestabilitu a náhlé změny, které jsou po zavedení kvantitativního uvolňování poměrně běžné, často negativně.
Příklady
Mezi země, jejichž centrální banky použily kvantitativní uvolňování, patří:
Japonsko: 2001–2006 a 2012–současnost (abenomika)
Kvantitativní uvolňování finanční problémy Japonska nezmírnilo. Japonský jen vůči americkému dolaru oslabil a náklady na dovoz vzrostly.Spojené státy: 2008–2014
Spojené státy s ohledem na krizi v oblasti bydlení a následnou recesi zavedly tři kola kvantitativního uvolňování. Ekonomika se zotavila, ale je sporné, jestli to bylo důsledkem kvantitativního uvolňování. Ve srovnání s Kanadou, která kvantitativní uvolňování nepoužila, není vidět žádný velký rozdíl.Evropská centrální banka: 2015–2018
Eurozóna má za sebou s ohledem na stabilní inflaci, sníženou nezaměstnanost a silnou ekonomiku v roce 2017 několik úspěchů, ale stále se potýká s nezajímavým růstem mezd a rostoucími úrokovými sazbami.
Závěrem
Kvantitativní uvolňování jako nekonvenční měnová strategie možná některým ekonomikám pomohla s oživením, ale rozhodně jde o kontroverzní strategii, a i takový závěr je diskutabilní. Většina potenciálních rizik, jako je hyperinflace a nadměrné zadlužení, se zatím žádným zničujícím způsobem nenaplnila, ale některé země, které kvantitativního uvolňování využily, zaznamenaly nestabilitu měny a škodlivý dopad na další hospodářské oblasti a trhy. Dlouhodobé důsledky nejsou dostatečně jasné a účinky kvantitativního uvolňování mohou být v závislosti na kontextu zcela odlišné.