Peníze jsou bezpochyby jedním z nejdůležitějších základních kamenů moderní civilizace. Po tisíciletí sloužily jako jakýsi jazyk hodnoty, usnadňovaly obchod mezi jednotlivci a umožňovaly jim uchovávat výsledky své práce.
Obecně řečeno, definice peněz je něco, co je všeobecně přijímáno jako platidlo za zboží a služby. Ve společnostech po celém světě vzniklo mnoho různých druhů peněz – tolik, že je obtížné je všechny přehledně kategorizovat.
V tomto článku budeme rozlišovat mezi komoditními, alternativními a fiat penězi.
Výměnný obchod znamená směnu zboží nebo služeb za jiné zboží nebo služby. Zajímavé je, že tento postup lze pozorovat i v jiných životních situacích. Druhy v rostlinné i živočišné říši uzavírají nevyslovené dohody – symbiotické vztahy, v nichž obě strany mají prospěch z jednání druhé strany. Například akáty rodu Bullhorn poskytují potravu a úkryt mravencům výměnou za ochranu před parazity. Zebry a nosorožci se zbavují klíšťat tím, že umožňují ptákům, aby se živili klíšťaty, která se přisají na jejich kůži.
Lidé mají samozřejmě jiné a sofistikovanější chápání hodnot než výše uvedené druhy. Dávno předtím, než se objevily peníze v podobě, v jaké je známe dnes, jsme pochopili, že můžeme směňovat své zboží za zboží jiných lidí.
Jednodušší už to být nemůže. Předpokládejme, že máte kabát a vaše sousedka má jablka. Je jí zima a vy máte hlad. Dáte jí kabát výměnou za dvacet jablek. Oba jste získali to, co jste chtěli, výměnou za to, co máte.
Bohužel to nebude vždy tak jednoduché. Později budete pravděpodobně chtít další jablka, ale sousedce nový kabát vydrží několik let. Možná nebude znovu souhlasit s výměnou, až budete chtít vy. Možná bude mít sama smůlu, až si bude chtít koupit benzín, ale majitel čerpací stanice je alergický na jablka a nepřijme je.
Tento jev je v ekonomii znám jako shoda potřeb. Směnný obchod funguje dobře, pokud máte něco, co chce vaše protistrana, a naopak. Selhává, když strany zboží patřící druhé straně nepotřebují.
Komodity jsou suroviny, které jsou určitým způsobem užitečné (někdo by mohl říci, že mají vnitřní hodnotu). Tato definice zahrnuje širokou škálu věcí – od kovů, jako je zlato, stříbro a měď, až po spotřební zboží, jako je pšenice, káva a rýže.
Z toho vyplývá, že komoditní peníze zahrnují používání komodit jako peněz. Je nepravděpodobné, že byste mohli utratit ropu v místním obchodě, ale v historii existuje nespočet příkladů, kdy byly užitečné suroviny zavedeny jako měna.
Například tabák byl ve Virginii prohlášen za zákonné platidlo již v roce 1600. Jak podrobně popisuje Nick Szabo ve své vlivné eseji
Shelling Out: The Origins of Money, indiánské kmeny používaly jako prostředek směny wampum (korálky z mušlí) a mušle kauri. Podobně jako tabák ve Virginii byla i tato komodita po desetiletí přijímána jako zákonné platidlo.
Na první pohled se obchodování s komoditami příliš neliší od směnné ekonomiky. Koneckonců, pokud máte knihu a nabídnete ji k prodeji za rýži, neděláte to samé, o čem jsme mluvili dříve?
Funkčně ano, ale komoditní peníze fungují jako prostředek směny. V tomto případě by se dalo očekávat, že rýže bude široce akceptována jako platební prostředek za zboží nebo služby. Takže na rozdíl od směnné ekonomiky, kde se směňuje zboží nebo služby za jiné zboží nebo služby, by rýže byla atraktivním prostředkem směny v mnoha obchodech.
Proto byste si měli spočítat, jakou hodnotu má vaše kniha podle toho, co byste si mohli koupit za rýži. Rýži přijmete ne nutně proto, že ji budete jíst, ale proto, že ji můžete vyměnit za jiné zboží. Pokud je dané zboží dostatečně hojné, může sloužit i jako
zúčtovací jednotka – něco, co používáte k oceňování jiného zboží. V takovém světě může být částka, kterou zaplatíte za kávu, dobře vyjádřena v kilogramech rýže.
U komoditních peněz odpadá problém shody potřeb, se kterým se setkáváte při výměnném obchodu. To proto, že komoditní peníze můžete vzít a později je použít v jiném obchodu.
Drahé kovy, jako je zlato a stříbro, jsou pravděpodobně nejznámějšími formami komoditních peněz. Zlato přetrvalo napříč civilizacemi a používalo se jako peníze i jako průmyslový kov. I dnes jsou zlaté mince a slitky považovány za základní uchovatele hodnoty. Investoři ukládají své bohatství do drahého kovu, aby k němu měli později přístup. Existuje mnoho důvodů, proč je zlato oceňováno – funkce peněz, které plní, jsme prozkoumali v článku
Je Bitcoin uchovatelem hodnoty?
Komodity nezmizely. Jako měny však byly z velké části nahrazeny jinými formami peněz.
Komoditní peníze byly jistě lepším řešením než výměnný systém, ale stále měly své nedostatky, zejména z hlediska pohodlí. I když jste si mohli do kapes uložit hrst zlatých a stříbrných mincí a používat je k drobným nákupům, tento koncept se nedal rozšířit.
Dokážete si představit, že byste se dnes pokoušeli provádět střední až velké nákupy s mincemi? Pro představu, kdybyste si chtěli od někoho koupit Bitcoin za 8 000 eur, museli byste s sebou mít zhruba 60 kg jednoeurových mincí.
Po komoditních penězích přišly alternativní peníze – mnohem přenosnější alternativa krytá komoditami. Alternativní peníze se objevily na různých místech světa v různých dobách. V podstatě jde o to, že centrální emitent vydává certifikáty, které lze vyměnit za určité množství dané komodity.
Namísto kilogramů stříbra jste mohli mít v ruce papíry, které prokazovaly vaše vlastnictví. Kdykoli jste mohli zajít k emitentovi a vyměnit papír za skutečné stříbro. Případně jste je mohli někomu předat jako platidlo a on si je mohl nechat sám vyplatit. Pokud znáte
stablecoiny, jde v podstatě o stejný princip.
Existují případy, kdy soukromé společnosti emitovaly alternativní peníze, ale v mnohem větším měřítku to dělaly
centrální banky. Pravděpodobně znáte zlatý standard, politiku přijatou mnoha vládami, při níž byly národní měny kryté zlatem. Zdá se to být na hony vzdálené dnešnímu systému, ale před necelým stoletím jste mohli vzít papírové peníze do banky a vyměnit je za drahé kovy.
Z ekonomického hlediska to mělo několik podstatných výhod. Tak zásadních, že
zlatý standard je dodnes termínem, který se používá pro označení něčeho, co překonává alternativy. První výhodou bylo, že ačkoli se zvýšily vládní zásahy, měna nebyla snadno znehodnocena inflací. Vlády nemohly vydávat bankovky přesahující množství, které držely – alespoň teoreticky. Bohužel pro banky bylo snadné (a lákavé) provozovat politiku
částečných rezerv, kdy vytvářely více bankovek, než bylo zlata ve skladech.
Zlatý standard umožnil jednotlivcům obchodovat se zlatem, aniž by museli nosit zlaté slitky s sebou nebo je rozdělovat při nákupech.
Další výhoda tohoto měnového systému souvisí s tím, že zlato bylo vždy uznáváno v mezinárodním měřítku. Pokud se jejich domácí ekonomiky orientovaly na zlato, pak země se zlatým standardem mohly snadněji obchodovat s celosvětově ceněným zdrojem.
Chcete začít s kryptoměnami? Kupte si Bitcoin na platformě Binance!
Alternativní peníze již nejsou dominantní formou peněz. Se zánikem zlatého standardu byl celosvětově přijat nový druh peněz – zcela oddělený od komodit.
Stručně řečeno,
fiat jsou peníze emitované vládou (termín
fiat pochází z latinského slova, které znamená „
dekretem“). Příkladem jsou dnes používané americké dolary, mexická pesa, japonské jeny a indické rupie.
Hodnota fiat peněz je do značné míry závislá na rozhodnutích vlád a centrálních bank. Ve své podstatě je fiat bankovka kusem papíru, který má hodnotu jen proto, že tak rozhodly správní orgány.
Je třeba poznamenat, že ačkoli jsou fiat peníze někdy považovány za nedávný vynález, v podobě papírových peněz mají ve skutečnosti svůj původ v 11. století v Číně. Experimentovalo se s nimi také v Evropě v 17. století a v Americe o několik set let později.
Na rozdíl od typů peněz, o kterých jsme dosud hovořili, fiat měna neobsahuje žádný prvek nedostatku. Na rozdíl od zemědělských komodit, jejichž vypěstování vyžaduje čas, nebo drahých kovů, které je třeba vytěžit, je výroba papírové měny ze snadno dostupných materiálů triviální. Bez těchto omezení mohou subjekty jako Federální rezervní systém vytvářet nové peníze ze vzduchu.
Podle toho, koho se zeptáte, je to buď jejich největší přednost, nebo největší slabina. Zastánci systémů fiat peněz tvrdí, že možnost nafouknout peněžní zásobu dává vládám větší flexibilitu při řešení
finančních krizí nebo řízení celé ekonomiky. Díky kontrole peněžního trhu a úrokových sazeb má vláda vysokou míru kontroly nad finančními záležitostmi země.
Je zvláštní, že stejný argument uvádějí i odpůrci fiat měny, i když v jiném světle. Jednou z hlavních kritik vládní měnové politiky je, že inflace pomalu snižuje bohatství držitelů fiat peněz. Pokud není kontrolována, může vyvolat agresivní období inflace (
hyperinflace), která v podstatě zcela znehodnotí měnu a může způsobit obrovské hospodářské a společenské škody.
Bitcoin je označován jako digitální hotovost i digitální zlato. Na jedné straně napodobuje mnoho vlastností peněz, které se vyskytují u komodit (tj. zaměnitelnost, dělitelnost, přenositelnost), což z něj činí ideální prostředek směny.
Na druhé straně je stále více ceněn pro svou vlastnost
uchovávat hodnotu. Zastánci Bitcoinu jako digitálního zlata věří, že jeho deflační (nebo správněji řečeno dezinflační) nabídková politika mu pomůže udržet si kupní sílu v průběhu času. To je v ostrém kontrastu s inflačními penězi, jako je americký dolar, který může být devalvován podle uvážení Federálního rezervního systému.
Na první pohled se zdá, že kryptoměny spadají do kategorie komoditních peněz. Nemají sice žádné využití mimo své protokoly, ale nejsou ničím kryté ani vydávané vládními subjekty. Hodnota peněz, pokud jde o digitální měny, vychází z ocenění, které jim přisuzuje volný trh.
Jak jsme viděli, peníze mají mnoho podob. Většina z nás je zvyklá uvažovat o hodnotě v našich národních fiat měnách, ale ty jsou relativně nedávným vynálezem. Platební aplikace, které dnes používáte, jsou výsledkem tisíciletého vývoje peněz.
Kryptoměny jsou slibným experimentem v další fázi vývoje peněz. Pokud by se Bitcoin nebo jiné kryptoměny široce rozšířily, staly by se prvními skutečnými příklady digitálních komodit. Čas ukáže, zda kryptoměny vytlačí současnou vládu fiat měn po celém světě.
