Arbitráž je nákup a prodej aktiv na dvou nebo více různých trzích s cílem využít rozdílných cen. Obchodník může například nakoupit určité aktivum na jednom trhu a rychle ho na jiném trhu prodat za vyšší cenu.
Důvodem, proč arbitráž existuje, je neefektivita trhů. Určité aktivum může mít na různých místech odlišné obchodní ceny, i když oba trhy nabízí stejné aktivum (nebo velmi podobné).
V kontextu finančních trhů se arbitráž často považuje za podstatnou sílu, která odlišným trhům brání ve vytváření výrazných cenových rozdílů mezi podobnými nebo stejnými aktivy. Arbitráž se opírá o malé cenové rozdíly, a v důsledku toho má tendenci způsobovat cenovou konvergenci. Rychlost, s jakou k této konvergenci dochází, může sloužit jako měřítko celkové efektivity trhu. Dokonale efektivní trh by nepřinášel vůbec žádné arbitrážní příležitosti, protože každé obchodované aktivum by mělo na všech burzách přesně stejnou cenu.
Při správném provedení můžeme arbitráž považovat za bezrizikový způsob, jak vydělávat na dočasných cenových rozdílech. Je důležité si ale uvědomit i to, že obchodovací boti běží na všech druzích trhů a mnohé z nich jsou speciálně navržené tak, aby arbitrážní příležitosti využívali. Arbitrážní obchodování proto může být v závislosti na strategii a provedení rizikové.
I když existuje alespoň deset různých typů arbitrážních strategií, obchodníci často myslí tu, kterou jsme právě popsali, což je tradiční forma známá jako čistá arbitráž. Vzhledem k tomu, že se tato strategie opírá spíš o odhalení neefektivity trhu a cenových rozdílů než o spekulace, často se považuje za přístup s nízkým rizikem.
Další, méně oblíbenou metodou, je tzv. fúzová (riziková) arbitráž, a jak název napovídá, jde o vysoce spekulativní přístup, který se spoléhá na očekávání obchodníka, že cenu aktiva ovlivní budoucí událost. Mohou sem patřit například akvizice, fúze nebo vyhlášení úpadku společností.