Důkaz s nulovou znalostí, někdy také označovaný jako protokol zk, je ověřovací metoda, která probíhá mezi dokazovatelem a ověřovatelem. V systému důkazů s nulovou znalostí je dokazovatel schopen ověřovateli dokázat, že zná určitou informaci (například řešení matematické rovnice), aniž by samotnou informaci odhalil. Tyto důkazní systémy mohou moderní kryptografové používat k zajištění vyšší úrovně soukromí a bezpečnosti.
Důkaz s nulovou znalostí musí splňovat dva základní požadavky – úplnost a spolehlivost. Úplnost se týká schopnosti dokazovatele prokázat znalost příslušných informací s vysokou mírou pravděpodobnosti. Aby byl důkaz spolehlivý, musí být ověřovatel schopen spolehlivě určit, jestli dokazovatel skutečně danou informací disponuje. A nakonec, aby byl důkaz skutečně s nulovou znalostí, musí dosáhnout úplnosti i spolehlivosti, aniž by si danou informaci dokazovatel a ověřovatel kdy předali.
Důkazy s nulovou znalostí se nejčastěji používají v situacích vyžadujících soukromí a bezpečnost. Důkazy s nulovou znalosti mohou používat například autentizační systémy, aby ověřily pověření nebo totožnost, aniž by je prozradily. Jednoduchých příkladem může být ověření, že osoba má heslo k počítačovému systému, aniž by bylo nutné dané heslo prozradit.
Vědní obor, který využívá matematické teorie a výpočty k šifrování a dešifrování informací.
„Zero-Knowledge Succinct Non-Interactive Argument of Knowledge“ – přístup k důkazům s nulovou znalostí.
Víceúčelová kryptografická funkce, kterou navrhli Guido Bertoni, Joan Daemen, Michaël Peeters a Gilles Van ...