Představte si toto: země prochází těžkým obdobím, kdy podniky nevydělávají tolik peněz jako dřív. Lidé tolik neutrácí, takže společnosti nemusí vyrábět tolik zboží nebo nabízet tolik pracovních míst. Když je k dispozici méně pracovních míst, je pro lidi těžší najít si práci, což vede k tomu, že se do oběhu dostává méně peněz.
Co ale stagflaci způsobuje? Nemůže za ni jen jeden faktor. Někdy je to kvůli problémům s pohybem peněz v ekonomice. Jindy ji může vyvolat náhlý nárůst cen důležitých komodit, jako je ropa. To pak může vést k prudkému nárůstu výrobních nákladů, které společnosti mohou přenést na zákazníky zvýšením cen.
Vlády a ekonomové musí přijít s chytrým plánem, jak se se stagflací vypořádat. Mohou se zaměřit na politiku, která pomáhá oživit ekonomiku a zároveň se snaží regulovat rostoucí ceny. Podobně jako chůze po laně je ale obtížné to vybalancovat.
Známým příkladem stagflace byly 70. léta 20. století, kdy zasáhla globální ekonomiku. Nastala ojedinělá a nepochopitelná situace, kdy k vysoké inflaci došlo ve stejné době jako k hospodářské stagnaci. K této těžké situaci přispěly faktory jako výkyvy v cenách ropy, přerušení dodávek a uvolněná měnová politika.
Vlády měly problém najít účinná řešení, a proto si toto charakteristické období připomínáme. Stagflace ze 70. let 20. století slouží jako případová studie, která ukazuje na komplikovanost a obtíže související s řízením souběžné inflace a stagnace.
Situace, kdy ekonomika rychle přechází z růstu do pomalého růstu nebo recese.
Měkké přistání označuje situaci, kdy ekonomika po období rychlého růstu postupně zpomaluje a zároveň se vyh...